VYROBENO V TROLLHÄTTANU
Rok od roku se švédským Trollhättanem prohání čím dál méně Saabů. I ty poslední vyráběné už bývají často rezavé a zub času se na nich nemilosrdně podepisuje. Což zní možná velmi depresivně, zejména pokud jako já prožíváte každé setkání s plechovým Švédem. Snad to tedy zmírním, když napíšu, že budete stále vypadat jako blázni, pokud byste zdravili každý projíždějící Saab.
Jenomže letos bylo v tomto městečku, rozpínajícího se kolem řeky Göta zase vše trochu jiné. Trollhättanem po letech rezonoval zvuk nezaměnitelných dvoutaktů, do oken staré vlakové továrny se z ulic odrážely pestrobarevné karoserie a vzduchem se nesl nedefinovatelný genius loci, který dal před 75 lety vzniknout prvnímu Saabu. Byla to vstupenka pro cestu časem. Naprosto živě jste si mohli představovat, jak vypadaly kulisy ulic v dobách největší slávy automobilky. Já osobně umím být poměrně nostalgický, až mě překvapuje, jak moc to dokážu vztahovat k městu, které jsem poznal teprve před několika lety, během cestování po Skandinávii. Myslím však, že nostalgie tak trochu spojuje všechny, kdož tomuto životnímu stylu propadli. Ano, Saab zkrátka životní styl je, a pokud tohle přijmete, porozumíte lidem, kteří to skutečně milují.
Letošní festival byl obdařen tématem 75. letého výročí od vyrobení prvního černého prototypu SAAB 92,001. Praví se, že na něm pracovalo šestnáct leteckých inženýrů bez předchozí zkušenosti v automobilovém průmyslu a pouze dva z nich měli řidičák. V tom bylo řečeno naprosto vše, co doprovázelo automobilku v jejím přístupu k výrobě prvního vozu, až po její poslední. Přesně díky tomu vděčíme za elegantní lehkost v designu, nevšední technické inovace a jistou úsměvnou tvrdohlavost.
Byl to skvělý festival na začátku vydařeného léta. Jakoby se vám v hlavě vytvořilo další hezké místo, kam se chcete vracet a vzpomínat. Prostě se snažíte užívat si ten vymezený čas s přáteli, protkaný monotématickými dialogy a opravami nečekaných poruch.
